Porod a co všechno si díky němu můžete odnést navíc? Zápis z regresního sezení. Porod a inkontinence.

01.09.2017 20:42

Máte inkontinenci po porodu?

Porod v nemocnici – jaké trvalé následky si můžete nevědomky odnést?Miminko a porod

Věřím, že kdysi na začátku byla touha pomoc a zachránit.

Jak se ze snahy pomoci rodícím matkám a dětem stane porodní linka?

Kdy se žena stane „jednou z davu“ a rodí „dle představ“ a úsudků druhých… nikoli dle porodních možností svého těla?

Opravdu je porod v nemocnici nezbytnou součástí?

Jak může změnit život a zdraví ženy? Jaký může mít vliv na další následující porod?

Přemýšlí ti, kdo pomáhají rodit ženám nad tím, jaké zdravotní dopady mohou svým jednáním ženě způsobit?

...a nejen jí...

Toto je záznam z regresního sezení dámy, která si procházela porod svého prvního dítěte. Po porodu se u ní bohužel, možná tak jako u mnoha jiných žen, objevila inkontinence.

Záměrně ponechávám všechny originální výrazy, tzn. i nespisovné aj. tvary, k dochování co nejvěrnější podoby průchodů.

A jaká poznání vyplula na povrch při zdánlivě „banálním“ průchodu jejího porodu?

Přečtěte si sami.

Průchod první

… vcházím do místnosti, vnímám manžela…, asistentka říká, co mám dělat. Vybavuju si, že mám lehnout na lehátko. Už mám hodně kontrakce a křížový bolesti do zad. Ležím, vyšetřují mne, na kolik jsem otevřená,… - slyším 2-3cm. Vnímám ty bolesti - vystřeluje až do nohou, je to nepříjemný, kontrakce do břicha… pnutí... Do nohou nesnesitelný větší bolet jsem nezažila – úplně jako když se vám ty zádový svaly stáhnou…, jak to říct,… taková jako křeč, do křeče to jde, jde mi to i do těch nohou. Pak si vybavuju, že jsem ve sprše.  Vybavuju si, když už mi to jde na tlačení. Ale sestra říká netlačit, dělat „pejska“, ale netlačit. Přijdu si tam, jak zvíře. Strašně živočišně, sice to bolí, ale přijdu si jako bych cítila jen to tělo. Furt jsem v té předporodní místnost. Sprchuju se tam nějak, jsem opřená a manželovi říkám, ať zavolá, že už to nemůžu vydržet. Říkám, že už cítím hlavičku, oblíkám se, otevírám dveře.  Mám pocit, že mně ten kluk vypadne! Bojím se, aby nespadl na zem!

Možná ho sevřu. Svírám ho podvědomě. Možná si tam držím ruku, mám strach, aby nevypadl na zem.  Oni otevíraj dveře do porodního sálku. Mám pocit, že tam uklízej. Lehám si na to, teď mám pocit, že mi tam dali držáky na nohy. Už necítím ty záda, ty přestaly bolet. Záda nebolej. Jsou tam doktorky. Vyšetření… Přijde kontrakce. Přichází druhá kontrakce. Slyším, že už jsou vidět vlásky, to mně povzbuzuje. Mám kontrakci. Tu cítím, pak cítím, jak ho vytlačuju, a krásný pocit, jako když vyklouzne. Teplý a příjemný pocit, když ze mě vylez, je to krásný. Berou ho.

Teď úžasný pocity! Jsem šťastná… chce se mi brečet… Vnímám manžela, že brečí.

(smutně) -  Odvezli mně ho… já tam ležím… vyšlo ze mě lůžko, mám pocit strachu, obavy, že to je citlivý tam dole, že to bude bolet.

Pak krásnej pocit, mně probíhaj v hlavě věci… štěstí, že mám syna. A že jsem na něj tvrdá… teď tvrdá. To mě hrozně trápí. (pláče) Myslím, že neví, že ho mám tak ráda, i když se teď snažím na tom pracovat. (pláče)…

(přesto změna nálady) Mám radost a chci vykřičet do celého světa, že jsem šťastná!

Mám euforickej pocit štěstí, ale jsem tu sama. Je mi tu smutno

Vnímám, že mi ho tam vedou. Poprvé ho vidim. Strašně zvláštní pocit. Úžasnej. Jako když už jsme se někdy viděli.

Kouká na mně, je klidnej. Koukáme se do očí a cítím hrozně silný propojení mezi mnou a jím.  Přikládám na kojení, úplně není tak zdatný, jako v tom, že by se hned přisál, úplně neví, co má dělat. Snažím se mu to dát do pusinky a vnímám, že trošku se to povede, ano malinko se to povede.

Jsou to hřejivý pocity, nejhezčí pocit v životě, pocit štěstí. A i takový tý hrdosti, že jsem to zvládla, že jsem porodila toho syna.

 

Průchod druhý

… vcházím do přípravny… křížový bolesti …křeč do zad…

Jsme tam... Je to zmatený, oblíkám andělíčka. Lehám si, asistentka prohlíží… Jsme v tý místnosti, sedím, mám bolesti, prodejchávám.

Vnímám jak jsem…, že jsem jak Xena. Jak domorodkyně, který roděj v těch chýších, vybavuju si ten okamžik - jsem v tý sprše. Opřená. Nahá. Křížový bolesti. Prodejchávám. Tlačení. Vnímám tu hlavičku. Na okamžik je to zvláštní - stav tý“ Xeny“. Že jakoby funím,  musím vypadat hrozně. Je mi to jedno.

Já chci bejt… vyloženě poslouchat to tělo. Jsem součástí tý přírody… teď se rodí to dítě. Mám příjemný pocit toho přírodního v tý sprše.

Zaměřte se teď na to pánevní dno – co vás k tomu napadne?

Tlak, kolo.

Možná rychlost ještě.

 

Už jakoby dělám toho pejska, abych netlačila. Vím, že nesmím tlačit, tak už možná tam svírám. Je to strašnej boj! Něco máte dělat, máte rodit a musíte to držet. Tu hlavičku intuitivně držíte.

Zavolej asistentku, říkám manželovi, zavolej.  Vycházím  oblíkám se. Sevření.

Je to zdravé sevření?

Ano. (pánevní dno je ještě v pořádku)

Je to zdravý pro pánevní dno?

Furt mně tam chodí rychlost – s porodem; s tlačením; Ne, Není.

Jak se cítí to pánevní dno teď?

Přepnutý; namožený.

Vycházím na chodbu. Mám strach, že mi vypadne. Držím rukou a sevřu ho. Mám strach, aby nevypad. Vnímám, že to je ve stresu. Nepřipravený. Mám pocit, jak když jsem tam navíc. Že jsem byla v nějaký přípravně, neměli místo, teď běžím, mám pocit, že teď pomalu se vyměňuje prostěradlo po tý ženě, co rodila předtim.  Je to ve stresu. Vnímám ten strach, aby nevypad, nemám pocit klidu a „důležitosti“, jako že teď tu rodí paní „Nováková“ a teď je tu ten čas pro ni.  To jsem si tak uvědomila.

Ta myšlenka! - si uvědomuju, ten strach a nedostatečná péče od toho personálu, že jsme teď tady v nějaký šatně, oni nemají čas a ten strach, že mně ten kluk vypadne!

Ležím,… jedna kontrakce, tlačím, druhá kontrakce, šrumec... Ukazujou mně ho, je to nedostačující. Přeju si, aby byl u mě, abych si ho mohla rovnou pochovat. Je tam ta prodleva toho čekání, že mi ho odvedou, teď placenta, strach z bolesti, ale zvládám, dobrý. Přichází ten krásný pocit, že mám syna, mám syna, ale nesdílím to s nikým (smutná), jen se sebou, protože tam nikdo není. To mi chybí.

Přivádí ho, nějaká sestra, zas neuvěřitelný pocit propojení těch dvou duší. Úžasnej pocit a zas pocit - znám ho, nevím jak to popsat. Vnímám tam hodně manžela, jako je šťastnej.

Jedno štěstí mám v ruce – miminko,  a manžel - druhý štěstí zleva.

Hodnotí průchody –

Rozdíl je obrovskej – jak jsem si na to přišla. Tu příčinu toho, že ten strach a nedostatečná péče, strach o to dítě více než o sebe, že tam není to zázemí. Takovej ten klid a pohoda tam chybí, je to ve spěchu, v rychlosti, jsme v šatně pomalu, ne na tom porodním sále, ta obava, strach a nedostatečná péče.

Průchod třetí

Přípravna… kontrakce… prodejchávám to… pak už mi přijde, že to furt je v křeči, že to nepovolí, strašně to bolí, zintenzivňujou se ty kontrakce, už tam není ta odmlka té pauzy, jsem v tý sprše, cítím tu hlavičku.

Vnímejte to pánevní dno.

To pánevní dno říká, že vnímá ty mý emoce, ten strach, že hlava říká to nedělej, ale něco jinýho chce dělat to tělo.

Ten stres ten vnímám, ten je nepříjemný. Tlačí mně to už na to, já dejchám, vylejzám ze sprchy,  oblíkám andělíčka. Pojďte na porodní sál, vycházím, jdu a přesně vim, že jdu po tý chodbě, je to kousek, do porodního sálu, ale mám vnitřní obavu, že mi ten kluk vypadne. Podvědomě stahuju a pánevní dno říká, že se stahuju a že to není dobrý - zadržená energie, vnímá taky ty mý obavy, můj strach, emoce, který probíhaj. Mám strach, že mi vypadne. Otevíraj se ty dveře, druhou paní vyměňujou, je to ve spěchu. Nemám tu harmonizaci, je to ve spěchu, vše je ve shonu, teď to vnímám, i já to vnímám, i já jsem ve shonu. To vím, no… já jsem ve shonu.

Lehám si na lehátko, teď zatlačte, probíhá proces, pomalu vnímám, že napětí z toho dna se uvolňuje, přichází mi informace, že jsem měla rodit už v tý sprše. Mám husí kůži z tý informace. Že tamten proces od toho předporodního sálku, než jsem šla k tomu porodním… a ty negativní informace…, že to je špatně. Už v tom sprcháči to mělo bejt.  Už tam jsem měla rodit. Informace, jak jsem se cítila živočišně, to byl ten okamžik. Mám z toho poznání teď ohromnou husí kůži.

Ležím na tom sále, cítím, že dochází k uvolňování stresu. To mám dodnes v hlavě. Na třetí kontrakci vychází, je to příjemný… je to v pohodě. Je tam manžel. Berou mně Štěpíka. Cítím smutek, že mi ho berou! Protože já jsem teď šťastná, teď tu jsem, potřebuju sdílet tu euforii, teď jsem porodila! … Mám strašně šťastnej pocit, ale vnitřně cítím to osamocení, dítě i manžel je pryč. Cítím tu prodlevu, než ho umyjou… Přinášej ho. Proběhne neuvěřitelný oční propojení, Štěpík je klidnej a cítím z něho klid – a to má dodneška. Cítím tam toho manžela, hezkej pocit. 

Je to pro mne obrovskej posun. Nejen to, že jsem si řekla nahlas věc, kterou jsem si řekla, tedy, že spěchám a ten personál, že to bylo ve stresu a shonu. Neměla jsem pocit důstojnosti a pohody, a že tam byl problém, jak jsme tam byli víceméně sami, kdy jsem se cítila, jak Xena a to bylo k porodu. Tam se zadržela ta energie a to je důsledek, že vlastně já jsem zadržovala ten porod, a pak přicházely ty strachy a obavy atd.

U některých věcí jsem měla stažený hrdlo (vybavuje si vliv události i na svou štítnou žlázu) – asi u toho Štěpíka, jak jsem brečela – jako když vás něco trápí, tak vás to trochu stahuje, to jsem cítila, jak jsem brečela.

Průchod čtvrtý

procházíme znovu porod.

Místnost… Kontrakce… Vnímám lehátko, to jak mne sestra před porodem prohlíží… Je mi to nepříjemný, jak se snaží mne „otevřít“. Bolí to, tahá to, je to nepřirozený. Říkám si: proč to dělá?  Cejtim zase to „na čas“.

malé odbočení – paní vnímá své tělo během průchodu:

Vnímám štítnou žlázu - krk – smutek tam je, nedostatek péče, starost, lásky, nedůstojnost. Vychází mi ven nějakej smutek. 

Odkud kam jde ten smutek?

První mne napadla mamka moje. Může to souviset, že já jsem jako v mamce a rodím se já.  Je tam stah na krku svého vlastního zrození. (zde se dostáváme i k poznání, že je dobré projít i své vlastní zrození.)

Paní se vrací k průchodu:

Je mi to nepříjemný, jak se snaží mne „otevřít“. Bolí to, tahá to, je to nepřirozený. Říkám si: proč to dělá?  Cejtim zase to „na čas“. Říká, že to ještě není k porodu., Vvybavuju si tu sprchu, mám čelo opřený, ruce… Za nějaký čas stává se ze mě ten… ta Xena. Mám pocit, jsem jak zvíře, někde v chýši. Mám pocit, že bych měla rodit, přijde mi to přirozený a hezký, jde mi to na tlačení, ale vím, že nemůžu.  Vycházím ze sprchy, podvědomě tam prošel ten strach, že ho neudržím.

Zase ten tlak na krku. – strach – obava ze ztráty.  Mám strach o to dítě.  Krkem vnímám průchod energií, teď procházej.

Tam byly zablokovaný?

Ano.

Jak dlouho?

100let.

Co to vyřeší?

Líp se mi bude dýchat, sebevyjádření volnosti, svobody.

(pokračuje v průchodu)

Jdu tou chodbou, zase stažený pánevní dno.

Říká mi, že se tam zadržela ta správná energie, která měla proudit, a měla jsem rodit. Navíc přicházely ty strachy, obavy o tu ztrátu dítěte, že se něco může stát.

Já totiž vím, teď mne napadlo, když se mi narodil Štěpík, já jsem se strašně o něj bála!

Já jsem se o něj hrozně bála. A asi ho pokazila. Furt jsem mu vkládala strachy a o to víc byl nemocný. Měl průdušky, kašlal, zvracel, teď mi přišla informace, že to co se odehrálo, mi spustilo obrovskej strach o něj. (má ohromnou husinu)

Teď mi to dochází, jak strašně jsem ten porod… - jak jdu tou chodbou, tak tam se něco zarazilo ve mně, - že jsem o něj měla strašnej strach furt  furt, - jez nebo umřeš; půjdeš do nemocnice apod. - Přespřílišná péče, musel jíst ve 15:00 jinak by „umřel hlady“. Teď mi to všechno dochází.

(pokračuje v průchodu)

Vcházím do sálu, nohy, doktorky, kontrakce, cejtím, že (mně se strašně tady ulevilo na krku), že ta energie se začíná povolovat, ta energie, už je bezpečí, už ho chci mít u sebe, jak bude vypadat, těším se, jsem uvolněná, jdu do toho, cítím to pozitivní, napotřetí on vyklouzává, úžasnej pocit, úžasný věci v hlavě, po těle, zas to odloučení… Takhle bych si chtěla ty dva chlapy vzít k sobě, a celej svět mne nezajímá, oni ho ale odvedou…(smutek) Placenta… Nechávaj mne ležet, předemnou okno a já koukám ven do přírody a v duchu říkám: mám syna, mám syna, mám syna – zase se mi ozývá ten krk- obava – z toho strachu o něj. Že asi se mi tam něco spustilo kvůli tomu uspěchanýmu. Ten porod mohl být jiný, ale jak jsem měla strach, že to dítě spadne, tak se nastartoval vzorec strachu, jakmile se narodil, už jely ty obavy a to je špatně.

Přichází manžel, směje se, dávaj mně malýho, prostě krásnej hřejivej pocit. To propojení silný je úžasný, cítím tam, když to vidím, zářez ze Štěpíka a zářez z manžela. Pocit štěstí. Nic lepšího není.

vyhodnocujeme průchod

Došla mi podstatná věc. Teď obrovská myšlenka v to, že díky tomu uspěchanýmu a zadrženýmu porodu tam došlo k změnám. Tam se nastartoval ten strach. Vlastně ten strach o to dítě, ve chvíli, kdy ze mě lezlo ven. A věřím tomu, že se to podepsalo jak na mně, výchovou a přístupu ke Štěpíkovi, tak na něm, protože on se dodnes neskutečně bojí doktorů. To vnímám jako svojí chybu, ale přijímám to… je to moje chyba, ale i jednoznačná chyba nekomfortu, toho personálu, že kdyby člověk rodil doma, je to víc v poklidu. A to jsem nikdy nebyla zastánce porodů doma.

Paní dostane žízeň.

Z čeho máte žízeň, co jdete zapíjet?

Žal. A chci spláchnout to, co bylo. Chci spláchnout a dát pryč ten strach co je špatnej, chci ho mít ve zdravý míře, přirozenej, ale ne přemíru. Chci to spláchnout s tou energií, co tam proběhla.

 

Průchod pátý

Místnost, manžel, asistentka, ……vnímám ty křížový bolesti, střílí do nohou, je to v křeči  Jde to pryč, jde to ven - zadržená energie – myslela jsem na to pánevní dno a na tu bolest, jde pryč, co tam nemá bejt. Cítím velkou podporu mého manžela. Hrozně ho tam potřebuju, teď si uvědomuju, že bez něj bych to nezvládla.  Je pro mě hrozně důležitej, bez něj bych to nezvládla.  Je hodnej na mně. Cejtím, že mi chce pomoc a neví,jak… Sestra, strká tu ruku, je to nepříjemný, tlačí to, jak když to chtěj roztáhnout násilím, je to nepřirozený, už se spouští v hlavě, že si to chce urychlit, že jsem rutina, chce to zrychlit, jen proto, že jde další. Možná mi tam chybí ten pocit jedinečnosti, okamžik jedinečnosti Štěpika i manžela a narušuje to tu jedinečnost tím, že tam je ta rutina.

Co na to to pánevní dno, když tam tu ruku strká?

Ŕíká - nepříjemný.

Má to na něj nejakej vliv?

Už se tam asi malinko zadržuje ta energie, už to jakoby… jako když je Matrix a špendlíček se tam dá, už tam je rušitel, už se tam narušuje ta přirozenost.

Oni na mne mluví, netlač, netlač. Mí tělo ale říká, že už jsem součástí přírody, už jsem ta Xena, už by to mělo jít dolů a já vím, že nesmím, je tam ten proces, že paní „řekla“….

…rodim… už to bude Ok,je tam 1,2,3. kontrakce, zaberu, Štěpík vyklouzává, pocit štěstí, hřejivý lásky. Chybí mi kontakt s miminkem, odnášejí ho, mám pocit štěstí a blaha, ale na druhou stranu cítím to odloučení, ale už si uvědomuju, že už je to jen pár okamžiků, kdy budu mít kluka u sebe, ležím… mám syna, mám syna, obří pocit štěstí, když ho držím a koukáme na sebe. Propojení, i toho manžela vnímám, dvě slunce, který zářej.

Už jsem si uvědomovala, že už se nemusím bát, že to dobře dopadne, že strach odešel a že jsem si to prožila a pochopila, a bylo to teda neuvěřitelný.

Průchod šestý

přípravna, … vnímám hodně manžela, že mi pomáhá, že je se mnou u toho porodu, je součást mně. Asi ho miluju v tu chvíli, prostě, asi ho miluju, hodně ho miluju. …sestra, ruka, vím že to, že se to stalo, že dělala tu práci a já si vzala tu informaci z toho, že pak se nějaký věci děly, nevyčítám jí to, prostě loutka, která dělá svoji práci, …. kontrakce, prodejchávání, sprcháč… ulevuje se mi, přichází ten pocit toho vlastního porodu, jde to na tlačení, dejchám, už vím že se tam zadržuje co by nemělo, říkám, ať ji zavolá. Mám obavu, ale už s pochopením.  Pánevní dno už se tam necejtí tak stažený, je uvolněnější, ví že už nemám ten strach. Lehátko, padá to ze mne, kontrakce, miminko vyklouzne, hřejivej pocit.

Ptají se manžela, jestli to chce, přestřihnout tu šňůru, a on že ne, že by se mu udělalo špatně. J Vtipkuje, že je slabší povahy, že by omdlel. 

Přináší ho, daj mi ho do ruky. Krásný pocit, očička, propojení, energie, manžel, dvě sluneční koule štěstí. A silný pocit, že ho nevidím poprvý, že jsme se viděli už.

Tady mi došlo pochopení v těch různých situacích, že ten strach nemusím mít, líp se dýchá. Uvolněnost, nemusím mít obavu, strach.

Průchod sedmý

Přípravna, propojení s manželem, že ho miluju. Zahřejvá mi bolavá záda.

Pánevní dno je uvolněnější, víc si uvědomuje ty pozitiva od toho manžela, že tam mám toho člověka, co mi fyzicky pomáhá, takže víc to vnímá to pozitivum, působí to na něj uvolněněji a víc pozitivnějc.

Ležím na lehátku, sestra loutka – kontrakce, bolesti zad, sprcha, bolest. „Xena“. Zadržuju to, ale uvědomuju si, že to mělo jít k tomu porodu. Oblíkám se, jdu bez strachu, pánevní dno reaguje uvolněněji, není ve strachu, není ve stresu, protože ani já už nejsem. Je víc uvolněný, protože tam není ten stres. Lehátko, kontrakce, nebolí záda, vnímám to pánevní dno, jako by se hodilo do klidu, je ve větší pohodě,  2.kontrakce, vlásky, krásnej pocit, vychází ten Štepik ven, pocit štěstí. Teď ho tak trošku vidím, že ho asi na mně nasměrujou, teď ho vidim. Přinesou ho a propojení mě, Štepika a manžela.

Odkrkává a vnímá, jak jde bublina z krku ven –

Z toho krku ven jdou ošklivosti, strachy, zbytečná, přespřílišná péče a obava o dítě, jde to pryč. Jde to mluvou a tím pochopením, těma průchodama, dává mi to souvislost. Těma průchodama jsem si pochopila, proč vlastně to je, co to způsobilo.  Že vlastně svým způsobem za to může průběh toho porodu a systému. Kdybych rodila doma a měla bábu, tak je všechno jinak.

Dochází mi, že už jsem Štěpika viděla a takový jako celkový to pochopení. Toho co jsem věděla předtím, ale strašně důležitý je to pochopení, že to do sebe zapadá.

 

Pro uvolnění pánevního dna ze sevření a vypuštění energií, které tam zůstaly, teď měníme průchod a projdeme tak, jako by porod proběhl již v té přípravně, v čase, kdy měl.

Přípravna… manžel  zahřívá záda, snaží se mi pomoc, prodejchávám. Uvědomuju si tu, že víc ho vnímám to pánevní dno, že víc mu naslouchám. Že ke mně promlouvá. Že říká, - poslouchej svý tělo, sama sebe.

Lehátko, loutka dává tu ruku tam, přicházím do sprchy. Ta láska a to teplo i to fyzický to pomáhá, uvolňujou se tam pozitivní energie, víc to vnímá i moje pánevní dno. Docházím do stadia, kdy si přijdu jako ta správná, zvířecí Xena, už to jde na tlačení. – naslouchejte svým pudům – Začínám jako tlačit, prodejchávám, uvolnim se celá. Podvědomě si kleknu. Klečím, nestojím. Jsem opřená a začínám pomalinku rodit. Tlačim. Tlačím. Trochu se nadzvednu dopředu a vnímám, jak energie v tom těle začne proudit.  Vnímám ten sval jako pružnej, elastickej. Štěpik vyklouzne. Sednu si a dám si ho do ruky a on začne brečet.

Teď bych se napila

Co jdete zapíjet?

Takový ty zbytečný obavy, že všechno to dobře dopadlo, to pochopení… i to zklamání, že to takhle mohlo bejt… Ale ted už s tím nic nenadělám.  Jsou věci, který už nezměním. Takže spláchnout to ošklivý.  Táta klečí, brečí štěstím. Teče tam voda, je to takový mokrý, hřejivý, přirozený, hřejivý, mám pocit, že se Štěpik přisál, je to takový, že jak jsem si ho hned vzala, že si ten cecík našel sám.

 

Dávám si dohromady, že tím jak to nebylo přirozený a že tam byly chyby u porodu. On do dvou let plival jídlo, já mu ho musela mixovat. Byl tam v nahromaděný energii. On tam zůstal taky ve stresu, a hlavu staženou, jak jsem stahla, aby nevypadl.

Tento průchod se lišil v tom, že ten porod celej byl přirozenej a uvolněnej, že to bylo tak, jak mělo, tak jak to tělo chtělo, tak to mělo bejt.

Jak se teď cítí to pánevní dno?

Zdravě dobře.

 

Průchod osmý – ještě jednou „přirozenou cestou“

Přípravna, manžel, opora, uvědomění pozitivních emocí lásky, že tam je, že ho miluju. Pochopení s jiným nadhledem. Probíhaj kontrakce, vnímám manžela, je to příjemný… Lehám, lehátko, sestra, ruka, loutka, pochopení. Sprcháč, kontrakce, manžel, velká opora. Už i to pánevní dno to vnímá příjemnějc. Vnímá to pozitivní, tu lásku. Prodejchávám, přihází chvíle tlační na porod. Poslouchám to tělo, vím, že ještě chvilku. Prodejchávám, kleknu si na čtyři, začnu pomalinku tlačit, vnímám to, pánevní dno. Je to přirozený… a ten sval je pružnej, mladej, vím, že tam nedochází k tý křeči, k zaražení těch energií. Jde to plynule… hezky… manžel mne drží, já se o něj opírám, hladí mne. Na podruhé, či na potřetí Štěpík vyklouzne. To pánevní dno se cítí jako když „doběhnete do cíle“. Takový to příjemný po sportu, příjemný pocit. Unavený, ale pozitivní. Beru Štěpíka. Pocit štěstí. Brečí dítě i manžel a Štěpik se přisává na to prso.

Jaký byl rozdíl v průchodech?

Komunikovalo se mnou to pánevní dno a vnímalo pro něj tu přirozenost a plynulost. Ne zrychleně, ne spěch. Vnímám tu Xenu, která vnímá to tělo, tak jako to mělo bejt. Správnej tok energie, po porodu ten správnej pocit po výkonu, ale příjemnej.

 

Jeden z posledních průchodů

Místnost, manžel, opora. Vnímám pánevní dno, že už to pro něj není takový stres. Je to pro něj přirozenější. … sestra loutka… pozitivum skrze manželovu pomoc. Nezadržuje se tam energie. Pánevní dno je spokojené. Tělo říká: poslouchej svý tělo. Snažím se tam, jinak dejchám, víc prodejchávám do hloubky a snažím se víc uvolnit, jsem ve stoje. Na porodní sál jdu bez obav. Pánevní dno vnímá veškerou tu pohodu a to propojení manžela a mě. Jdu po chodbě, lehátko, ležím tam,  kontrakce, tlačím, pánev.dno cítím, že je ve větší stabilitě, necítím z něj žádný strachy, obavy. Na potřetí vypluje Štěpík. Pocit pohody, ukazujou mi ho, pupeční šňůra, odnáší ho a já tam ležím, placenta, euforie, přinesou mi ho, štěstí, euforie. Propojení manžela a nás a teď změna, a to že vnímám, že se Štěpík přisál.

Z rozdílů - myslím si, že byly v tom, že od porodu Xeny bylo pánevní dno v pohodě. I když měl ten porod nastat, dala jsem se do pohody. Neměla jsem strachy, co jsem měla, od Xeny, jak jsem se dala do pohody, tak pánevní dno je na tom stejně, i ten samotný porod byl celkově lepší.

Kolik dní potřebovalo pánevní dno na zotavení?

Deset dní

1/  je unavený, opuchlý, bolavý…  bolí to

2/ už je to lepší, je tam jako míň to bolí, ale je nateklý

3/ ještě trochu zduřelý

4/ z toho co bylo půlka

5/ no takový jako sice už není zduřelý, ale je vytahaný, nemá to tu dýlku, jak by měl mít

6/ je z tý dýlky co bylo ¼

7/ ½

8/ ¾

9/ už je jakoby v tý dýlce, ale přijde mi, jako když… jako takový… jak ten sval má nějaký struktury povrchu, tak že to není vyhlazený. Jako puchýřky. Udělaly se právě tím zadržováním tý energie.

 

Pomohlo pánevnímu dnu procházení průchodama ke zdraví? Ano.

10/je jako… pomalu se to vyhlazuje…

11/už by mělo být v té formě, jak by mělo bejt

 

Tlačí pánevní dno na močové cesty? – teď už ne; tlačilo do tohoto sezení.

Mně tam přichází, jako že když máte smotek něčeho divnýho, nějaký energie. Že se to tam zdržovalo, to tam poskakovalo.

Jak se to pánevní dno teď cítí? – vnímám jako pružný, růžový, pěknou barvu má, vnímám příjemnou energii takovou žlutou.

 

Předposlední průchod

…teď teda cítím obrovskou energii ke mně. Teda taková pozitivní, velká…

Manžel… kontrakce…, vnímám to pozitivní, můžu říct svoje pocity? Ano.  Je mi tady dobře  JJ

Pánevní dno je ve zdatnější kondici. Nezadržujou se energie. Xena… součást přírody, nezadržuju emoce… Chodba, už je mi hezky… Nebojim se, už vim,  že se nemusim bát. Pánevní dno promlouvá, že se tam neshlukuje ta energie, že tím jak jsem pozitivně naladěná, že se to rozproudí tak, jak má. Lehátko, nohy, kontrakce, napotřetí vychází ven Štěpik.

To pánevní dno je přirozený, pozvolný, žádný zadržení energií, strachů ani smotků. Vyklouzává, ukazujou ho, šnůra, odnáší ho, pocit odloučení, ale pochopení, že pro mne je důležitý, že se mi narodilo krásný, zdravý dítě. Těším se, přináší, propojení, přisává se, pocit štěstí, manžel.

 

Nyní to bylo, jako že si to prošlo to pánevní dno s tou přirozeností, s mým obrovským pochopením, že všechno to bylo plynulý, pozvolný. Že po vypuzení, že tam byl příjemný, ač unavený pocit po výkonu.

 

Jak se cítíte Vy po těle?

Hodně dobře. Taková uvolněná, vyčištěná hlava, jako čistá.

 

Víc vnímám tu lásku manžela, jeho oporu. Manžel je opora, já jsem uvolněná i dno. Vše je v pohodě.

Xena, tlačení, nic nepotlačuju, víc uvolnim, prodejchám se. Vnímám, že odříhnutím ze mě odcházejí obavy, strachy, co v člověku jsou – ty strachy, to negativní co zadržovalo tu energii. Což byl ten moment, kdy si uvědomuju, že bych měla rodit, ale nemůžu.

Mám syna, přisaje se. Jsem šťastna, že mam toho manžela.

mother and baby father

 

 

Větší uvolnění… Můžu se napít?

Co budete splachovat teď?

To pochopení. Ten strach. To největší co tam zbylo…

 

Jak se cítíte Vy?

Výborně, je mi fajn, cítím se uvolněná, nikde nic. 

Jak se teď cítí to pánevní dno?

Dobře, jako když z něj spadla starost, tíha a zmizely ty smotky energie.

Vnímám % 80 regrenerace. 

 

 

 

 

Nikdo z nás není věc. Ať už je malý nebo velký.