15.04.2015 10:56
Motto:
Pamatujte si, že neexistuje PRAVDA a SPRÁVNOST, ale existuje jen KRÁSA ÚHLU POHLEDU a PRAVDA INDIVIDUÁLNÍ.
Každý z nás vidí svou pravdu.
Individualita je krásná věc. Na Zemi, bohužel, stádovostí potlačována.
V zájmu poslušného celku se individualita ztratila a vtlačováním cizích přesvědčení a názorů do našich individuálních duší, se mnoho lidí po celá staletí stává nešťastnými s pocitem, že vlastně ani neví, proč tu na Zemi jsou. Vtlačováním cizích přesvědčení a ustanovení do naší mysli, staneme se bludným a řádu poslušným Člověkem.
Odkud přicházíme na tento svět, to je téma opředené záhadou a možná je to dobře, protože naše smýšlení je schopné únést celkem malou zátěž a některé věci je tak pro nás asi lepší nevědět.
Proč tu na Zemi žijeme je také těžká otázka. A kam vlastně odcházíme, když si pro nás přijde Smrt?
Proč máme duši lehkou jako vánek, uzavřenou v nádobě těžkostí, které říkáme tělo? A proč duši ovlivňuje strojně smýšlející mozek, jeho ego, které musíme dokázat zlomit?
Detailně odpovědět neumím, ale mohu Vám předat svou zkušenost. Svůj postřeh ze života.
Existují stupně duševní čistoty, do kterých můžeme přecházet. Narodíme se s určitým osudem, máme před sebou životní těžkosti a "pokušení".
Vůbec nemyslím pokušení jako se o něm hovoří ve "víře". Myslím pokušení jako životní pasti a pokušení od lidí, kteří nás budou chtít strhnout na svou cestu.
Každý z nás putuje svou životní cestou. Můžeme na ní putovat s lidmi, kteří jdou stejným směrem, ale nemůžeme jít s nimi na jejich pouti a oni nemohou jít s námi tu pouť naší.
Darem Narození jsme přesto dostali šanci prožít tady na Zemi mnoho krásy.
Je mi velice líto, když se podívám okolo sebe, že za těch dvatisíce let, jsme dodnes nedokázali ŽÍT HEZKY. Počítám-li jen těch dvatisíce let co existuje kalendář od dob Krista.
Věřím, že existuje pár jedinců, kteří objevili, co bylo "předtím", ale Mocichtivý zlikvidují tyto informace a předají Ostatním Jednoduchou historii. Nač život lidem komplikovat, že?
Zeměkoule je překrásné místo.
Dostali jsme darem zelené louky, šumné lesy, voňavou půdu, řeky a moře. Údolí a hory, ze kterých ta údolí můžeme pozorovat. Nebe nad hlavou a Slunce, které nás pohladí.
Na cestě životem jsme dostali věci, které nás měli potěšit u srdce. Ryby, které plují řekami, delfíni a velryby co brázdí moře a obveselují rybí společnost... Motýli pro potěchu oka, ptáky pro potěchu duše. Květiny, ke kterým můžeme přičichnout a potěšit se jejich vůní nebo krásným květem.
Dostali jsme dar ty květiny dokázat zpracovat, vyrobit z nich léčivé a vonné oleje a masti. Dostali jsme darem rostliny, ze kterých upečeme voňavý chléb a stromy, ze kterých jsme dokázali postavit útulné domy.
I inteligenci jsme dostali darem a vlohy máme darem.
Darem jsme dostali příležitost vynalézat, abychom se měli lépe.
Vidíte, kolik krásných věcí kolem sebe máme? A kdy jste si to uvědomili? Dokud si tohle lidí neuvědomí, nikdy nedokážeme žít opravdově a hezky.
Darem jsme dostali i vlohy. Zpívat, tančit, malovat, smát se a rozesmívat druhé. Květiny pěstovat, podkovy kout, dobře vařit, dobře péct.
Chápete co chci říct? Je tolik krás na světě, které jsme dostali, abychom tu mohli krásně žit.
Každý z nás se narodí za účelem, aby společnost obohatil.
Někdo má však na duši šrámy a narodí se, aby se tu těch šrámů oprostil. A tak se začne míchat společnost dobrých a "špatných" lidí. Ano, je mezi námi i skutečné zlo, ale bylo jen na nás, jak jsme mu dovolili, aby se mezi námi roztahovalo.
Nechci hovořit o smutných věcech a proto šrámy na duši teď rozebírat nebudeme.
Přála bych si, abyste pochopili, co Vám chci říct. Aby Vaše oči začali koukat na svět jinýma očima.
Pravdou je, že se bohužel všechno hezké zvrhlo v kolotoč rychlosti, zběsilosti, sortování do vrstev.
Lidi místo duševní krásy začali upadat do honitby za fyzickou pomíjivou radostí, pro mnohé nedosažitelnou, a tak lidi upadli do frustrace a depresí, protože mnohokrát nedosáhnou na to, co jiní dávno mají.
Na světě jsme dali přední místo těm, kdo z pár jednoduchých lstí vybudují celé svoje mění, které stojí na zpuchřelých základech, na úkor štěstí, a někdy i životech, druhých.
