Proč mé kresby nemívají ani tvář, ani své jméno?

Lidé od pradávna vyobrazují "svaté" bytosti mnoha způsoby.

Pro nás je snadnější, když víme, že má někdo jméno a tvář. Je to pozemský styl vnímání bytostí. I každý člověk má tvář a jméno...

V duchovním světě bytosti tváře nemají. Tyto bytosti mají různé tvary - od kapek, přes siluety jakoby v kápích, po kuličky apod.

Jedná se o různé světelné variace, od bílé, stříbrné, po zlatou, ale viděla jsem i růžové, zelené a modré.

I když se při kresbách na jména neptám, někteří se představí jménem, které lze vyslovit a je podobné nějakému jménu, které používáme zde na Zemi. V pravdě, možná i oni sami mají svá přesná jména, neboť párkát jsem zaslechla, ale nejsem schopna ani je reprodukovat... Vyslovují se "jazykem", který nejsme schopni ze svých hlasivek vyloudit... Jsou to slova, zvuky, které naše hlasivky a naše ústa nemohou "vyslovit".

Proto pak volí jména podobná těm, co se zde používají.

Protože tyto bytosti tvář nemají, jsou to skutečně energie většinou tvaru siluet, ani já jim obličej do kresby nevykresluji.

Kresba je tedy zobrazována tak, jak se bytosti sami vymalují :-)

Tedy jsou to siluety energií v různých barvách.

Barvy mají pro ně svůj význam, kterým dávají najevo, čím především "vládnou". Kterými energie ponejvíce disponují nebo, které energie jsou pro váš život zde na Zemi stěžejní.

Modrou mají jako pravdu srdce. Nebo také slzy.

Růžová je láska srdce.

Zelenou dávají jako barvu naděje. Nebo také smutku.

Zlatá je energie boží. Je to nejčistší zobrazovaná energie.

Červená je energie lásky. Ale také zloby a hněvu.

Fialová je barva touhy.

apod...

U každé barvy, kterou použijí k malbě mi vždy sdělí k čemu barva patří a jaký má smysl.

Během kresby mi zobrazují důležité výjevy a zanechávají vzkazy pro lepší pochopení kresby samotné.