Co jsou vlastně zdravotní choroby?
Nemoc je jako náš nejlepší přítel.
Stojí pevně po našem boku dokud ho potřebujeme. Neopustí nás ani v té nejvyšší nouzi, ani když ho zavrhujeme, ani když jím opovrhujeme. Nikdy nás nezradí. Nebere si nic na co nemá právo. A vrátí se láskyplně, i když se snažíme ho vyhnat.
Je to náš nejlepší přítel, který nás nechá jít svou cestou až ve chvíli, kdy jsme na to skutečně připraveni.
Děkujte svým nemocem za to, že skrze ně můžete rozjasnit svou mysl a svá srdce a učinit prostřednictvím sebe svět lepším.
K.Pfeiferová
Najít pravou příčinu problému pomocí duchovní kresby můžeme v podstatě u jakéhokoli problému.
Nejedná se jen o "klasické choroby". Pamatujte, že ani úraz s trvalými následky není náhoda. I ten vám měl otevřít oči jeho intenzitou, kterou jste pomocí úrazu prožili.
Je v podstatě jedno, jak se daná nemoc lékařsky nazývá. Pravdou je, že člověk na své duchovní cestě nemoc potřebuje. Je to totiž ukazatel toho, co má na sobě změnit. Co nemá dělat.
Nemoc je, ač to zní paradoxně, skrytý přítel.
Je dobré vědět, že lidé se odjakživa snaží zničit nemoc, ale nesnaží se zničit své nešvary. A tak se mění výdrž parazitů, kteří nás napadají, mění se jejich struktura, síla útoku apod. Protože oni jsou nuceni přežít v zájmu nás samotných.
Není se čemu divit, že parazité mutují, není třeba léčit parazity. Je třeba léčit duši.
Nemůžeme však zapomínat ani na naši tělesnou schránku. Je to velký dar, se kterým bychom měli dobře hospodařit. Vážit si ho.
A podstupovat fyzické očisty těla stejně tak, jako duchovní.
Takže jen tak namátkou vzato:
únava, bolesti hlavy, situace, kdy si lékaři nevědí rady, úrazy, kosterní systém, trávicí problémy, oběhový systém, srdce, dýchání, nemoci očí - včetně tupozrakosti apod. Astma, alergie, kožní problémy....
Např. ohledně Bechtěrevovy nemoci by bylo vhodné projít také regresní terapii na duchovní úrovni a hlavně - přestat na sebe klást nesmyslné požadavky, propadat nekonečnému koloběhu starostí, které si sami tvoříme. Odpoutat strachy z nedokonalosti a snahy zalíbit se druhým, tak aby nás vždy viděli v tom nejlepším světle.