Co to je VNITŘNÍ DÍTĚ?

Vnitřní dítě - Co je vnitřní dítě? – radost v nás

Automatické písmo, které sesílá Archanděl Chamuriel (Chamuel) – „ten, který vidí Boha

Vnitřní Dítě je naše součást, kterou dostaneme, abychom o ní pečovali ve svém fyzickém životě.

Každý z nás je Matkou svého Dítěte.

Dítě = bezprostřednost, čistota, zranitelnost, smích, radost, štěstí, čistá otevřenost srdce druhým, očekávání s otevřeným srdcem vůči druhým – očekávání se srdcem na dlani, láska

Naše Dítě je zcela závislé na své Matce. Tedy na nás. Své Dítě dostáváte proto, abyste dokázali vyvážit své city a emoce vůči těžkým fyzickým vlastnostem ega (tvrdý projev naší vůle; já chci).

Vaše dítě si představte jako kojence až po dítě ve věku 1 maximálně 2 roky. Toto jsou nejčistší roky života člověka, toto je nejčistší Dítě a proto pro přirovnání odpovídá nejlépe.

Vnitřní Dítě je pouze čistota – nikoli negativní vlastnosti – ty ostatní reakce dítě v reálném životě začne získávat a projevovat až jako reakce na okolní svět, který je v něm začne vzbuzovat.

Vnitřní Dítě je pouze čistota.

Čím více o své Dítě pečujete, tím veselejší a „lehčí“ člověk ve svém životě jste.

Vaše Dítě má ve Vás bezmeznou důvěru. Je stejně živé jako Vy (míněno, že skutečně existuje).

Proto ho můžete učinit šťastným, i ho bezbřeze zranit.

Když hovoříte sami k sobě, Vaše Dítě naslouchá. Přebírá Vaše emoce.

Pokud na něj zapomenete, cítí se velmi osamoceno.

Tiše sedí, hlava svěšená, uprostřed tmy, „bez slunce“. (Slunce tvoří Světlo, tedy všechny krásné lidské vlastnosti a ctnosti. Pokud na své Dítě zapomenete, stanete se člověkem bez Světla a Vaše Dítě tak současně uvrhnete do tmy.) V reálném životě jste to Vy. I Vaše hlava může být často svěšená, krční páteř vyjetá dopředu, prohnutá, a značí, jak těžký pro Vás život je.  Pro Vás v životě Slunce nesvítí. Jste unavení, ostýchavý, přestanete se prosazovat, až se umírníte natolik, že „opouštíte“ kolektiv psychicky, pak i fyzicky a ve svém tichém uzavření začínáte prožívat „svůj život“. V šeru. Bez Slunce.

Tak vypadají lidé, kteří zapomněli používat Vnitřní Dítě. Bez něj nemohou být šťastní.

Žijí jen na půl. „Něco“ jim chybí. Jsou vyhaslí. A jejich Dítě je smutné. Neboť Dítě je podstatou Božské Podstaty. Je to Jiskra. Je to Světlo. Je to Naděje, kterou nám Bůh sesílá na Cestu naší inkarnace.

Jaké Dítě máte Vy?

Někteří lidé nevnímají své Vnitřní Dítě, nepotřebují ho. Jsou zlí, sobečtí, egoističtí, duševně vyschlí, hojí se na druhých a svými ostrými zobáky (řečí, mluvou, ústy) napadají druhé a zobou a zobou do jejich nitra.

Některé duše používají své Vnitřní Dítě v domnění, že s čistotou, láskou a dobrotou se mohou obrátit na kohokoli a bojí se používat druhou stranu fyzických emocí jako je zdravé ego a zdravé sebeprosazení a sebevědomí.

Takoví pak jsou velmi otevření, mají srdce na dlani. – Často jsou to duše, které jsou jako člověk hodné, ale velmi zranitelné  -  stejně, jako čisté Vnitřní Dítě.

Mají srdce otevřené, ale neumí se bránit.

Učí se ve svých životech vyvažovat dobré a zlé a napadení je zraní do nejniternějších hloubek. Neumí se bránit napadení a jejich sebevědomí rychle mizí. Jejich čisté Dítě je zraněno. Nechápajíc smyslu útoku, pláče. Volá a prosí o pomoc. Ale jeho Matka (tedy Vy) je zoufalá. Protože Dítě a Matka jsou jedno, upadne člověk do lítosti, cítí tlak, který ho „na duši bolí“. Protože nadměrně používá své Dítě a jeho bezbrannost a čistotu, je lehce napadnutelný a pod tlakem lidí, kteří napadají jeho čistotu cítí bolest a ublížení.

Takoví lidé jsou pak smutní, nechápou „proč jsou lidé tak zlí“. Zdá se jim, že vina je na druhých.

(Přitom „pouze“ vstoupili do kolotoče fyzického života. To je důležité nezapomenout. Zde „ve hmotě“ se učíme co je dobré a co je zlé. Učíme se vyvažovat své stinné a dobré stránky a najít tak vnitřní rovnováhu. Proto ve hmotných světech je dobro a zlo. Vina tedy není v druhé straně, která vás poškozuje. Nemá cenu „soudit“ druhé, od toho jsme se sem nenarodili a věřte, nejsme toho ani schopni. Na to jsme ještě příliš malí duchem.

Ale je třeba naučit se vyvážit ve vás samotných, jak daleko necháte „zlo“, aby do vás mohlo zasahovat. A naučit se tak, vyváženě reagovat na podněty zvenčí, aniž by poškodili vaše vnitřní dítě, nebo daly průchod nevyváženému působení těžkých fyzických emocí, jako jsou zloba, závist, ego, apod.)

Vytrpí mnoho, než pochopí, že své Vnitřní Dítě se musí naučit bránit. Protože člověk je Matkou svého Dítěte. Člověk není jen Dítě, ale také Matka.

                Takže Matka použije své zdravé ego ke zdravému sebeprosazení a ochrání své vnitřní Dítě před nátlakem zvenčí. Hovoříme zde o zdravém sebeprosazení. Kdy člověk chápe, že má právo být sám sebou. Zabrání zranění svého Dítěte tím, že použije své sebevědomí a vymezí hranice své Osobnosti. Svého JÁ JSEM. Aby nedocházelo ke zraňování našeho Dítěte. Tedy, abychom žili šťastní, bez pláče. Abychom se i v těžkých chvílích dokázali radovat a najít úsměv.

                Používání Vnitřního Dítěte, naučení se používat naše Vnitřní Dítě správně, vede k rovnováze Osobnosti. Rovnováze mezi egem a něhou, láskou, dobrotou a očekáváním našeho Dítěte.

Jistě teď chápete, jak vypadá člověk, který zavrhl své Vnitřní Dítě.

Je to sobec, žárlivec, usurpátor, materialista, který pro své požitky nekouká nalevo ani napravo. Nezná své Dítě, nechce Ho. Láska a všechny formy jejího projevu jsou pro něj jen projevy slabosti a zbabělosti. Vnitřní Dítě trpí. Strádá bolestí ze zavržení Své Matky. Po smrti takového člověka přichází vyrovnání zodpovědnosti a činů, které ve fyzickém životě člověk konal.

Po smrti tato duše nenalézá klid, protože musí pochopit, že jednala špatně.  A tak v těch samých emocích, které za života způsobovala druhým, žije a zmítá se sama po dobu nekonečně dlouhou, než pochopí, že nečiní a nečinila dobře. Pak přichází úleva a očištěna může vejít Domů, do Království Nebeského.

                Člověk, který na své Dítě zapomněl, je člověk smutný. Zapomněl se smát, všechno řeší s pocitem, že „to půjde těžko“. Hodně věcí vzdává už dopředu. Tak, jako jeho zapomenuté Dítě, které truchlí nad svou ztracenou Matkou, která na něj zapomněla. Ve svém otevřeném očekávání se srdcem na dlani, cítí tu prázdnotu, že ho Matka nemůže najít. Má strach, v jeho životě, v místě, kde se nalézá, nesvítí Slunce.  Stejně tak, jako v životě člověka, který na své Dítě zapomněl.

Zapomněl, že i on se umí smát. Zapomněl ve svém truchlení, jak vypadá radost. Má pocit, že je úplně sám. Stejně, jako jeho opuštěné Dítě.

Má strach cokoli udělat a všude v životě vidí „bubáky“, stejně tak, jako jeho Dítě, které sedí ve tmě zapomenuto, má strach ze tmy a bojí se bubáků.

V takovém životě je třeba rozsvítit Světlo. Oslovit své Vnitřní Dítě. „Pojď a neboj se.“ A natáhnout k němu ruce, vzít ho do náručí. Říci. „Mám tě rád.“ V tuto chvíli se oči Dítěte zazáří radostí.

Ale bude to současně i Vaše: „neboj se“. Vaše objetí, Vaše uvědomění si, že se máte rádi.

Protože, když hovoříte k Dítěti, hovoříte vlastně k sobě. Vy a Dítě jste Jedno.

Jak o sobě smýšlíte Vy? Jak o sobě hovoříte vy?Nezapomněli jste na své Vnitřní Dítě?

                Naučte se mít se rád. I když máte pocit, že jste horší, než ostatní nebo jiní. Každý je takový, jaký potřebuje ve svém životě být. Proto se mějte vždy zdravě rádi takoví, jací jste. Samozřejmě, snažte se jít po své cestě dál a být „lepší“, ale odpouštějte si své chyby, když na ně přijdete. Všichni chybujeme. Odpuštění, to je téma samo o sobě.

Promlouvejte k sobě skrze dobré skutky vůči Vám. Např.- pusťte si hudbu – veselou, zpěvnou, optimistickou, oduševnělou… zpívejte si, čtěte hezké knihy o radost, o štěstí, o lásce, o přírodě… Neupínejte se však ke zvířatům tak, že zvířata začnou nahrazovat kontakty s lidmi a začnou je ve vašem životě zastupovat. Nedistancujte se lidí. Lidi nezavrhujte. I když Vám ublížili, nejsou o nic horší, než Vy. Jen prostě nejsou tak daleko, nebo více chybují. Ale vždy mějte na paměti, že se nad nikoho na Planetě nepovyšujte, ani neponižujte. Za vše mluví to, že Vy i někdo jiný jste se narodili na tuto Planetu a dostali jste tělo člověka. Takže jsme tu všichni správně. Všichni sem patříme a každý se zde učíme to své.

Odpouštějte s pochopením, „že to je prostě život“. Své slabosti nesvádějte na/ nehledejte na druhých, ale sami v sobě. Ptejte se: „Proč jsem dovolila, aby mi ten, či ten ublížil?.../ Proč jsem v té chvíli nic neučinil?...co je důvodem mé slabosti? // „Proč jsem přihlížela, jak ubližují (i psychicky) někomu jinému, i když jsem měla kompetenci/bylo v mých silách/ tomu člověku pomoci?“

                Nesetrvávejte v situacích, kdy čelíte ponižování, nátlaku, útlaku, kterému se nedokážete bránit a trpí tak Vaše Dítě. Pokud se snažím najít východisko, ale nejde mi to, vyhledám přátele, rady… situaci prozkoumám, produmám, ale pokud nenacházím východisko, tak tuto situaci opustím dřív, než mne pohltí a začnu trpět Já a moje Vnitřní Dítě. Ten Bělostný Květ krásy, který v sobě můžeme pěstovat.

                Naučte se najít svou mez. Hranici, kterou zvládáte, ale taky najděte tu, kdy už začíná docházet k Vaší destrukci. Naučte se s láskou říkat „ne“. Sebeprosazení s grácií a jemností. Nátlaku při sebeprosazení není třeba.

                Život je plný lekcí. Pro nás pro všechny. Proto jsou tu lekce rozdílných obtížností a někdy se Vám může stát, že se přimotáte tam, kde na to prostě ještě nemáte.

Opuštění situace, kterou nezvládám, není slabost. I to je životní lekce. Je to uznání toho, že zatím „na něco ještě nemám“.

Nehovoříme o slabém a zbytečném opouštění jakékoli těžké situace. 

Strach z odpovědnosti, opouštění svých cílů příliš brzy, to je nevyváženost Vnitřního Dítěte a Vás. Proč opouštíte své cíle příliš brzy? Protože v tuto chvíli dáváte sílu Jednat, Dítěti. Dítě se vyděsí, dostane strach, protože je „malé“ a vidí, že situaci nemůže zvládnout. Jeho Matka, tedy Vy, není na blízku, není oporou, stojí někde vzadu, pouští své Dítě první a říká: „Jdi první ty.“ a Dítě má strach. Otočí se a uteče.

Kdyby šla první Matka – zdravé sebevědomí, vnitřní síla a znalosti, které My Duše máme, neutečeme hned.

Toto je Váš život. Váš, tedy Duše.

Vaše vnitřní Dítě je Vaše Jiskra, Váš Bůh ve Vás, Váš Poklad, který máte chránit, nezapomenout na něj, tedy na Domov a Boha. Ale nepoužívejte ho, aby jednalo za Vás. Nechte ho zářit, ale chraňte ho, před výpady zvenčí.

Nenechte si vzít úsměv, veškeré projevy radosti, smích, něžnost, lásku.

Nenapodobujte uzavřenost ostatních lidí. To není správná Cesta.

Objímejte

Říkejte: „Mám tě rád“

S porozuměním a odpuštěním hleďte na ty, kdo ubližují – nejde o to je litovat nebo tichým mlčením dávat za pravdu jejich chování. Je to odpuštění jako vnitřní pocit a myšlenka, kterou uvnitř uchováte.

O správný postoj v hlavě i srdci.

To je vaše největší ochrana před napadením zlých lidí. I před nemocemi z tlaku okolí.

Hledejte vnitřní vyrovnanost.

To co vás na druhých trápí jim říkejte otevřeně, ať už je to kdokoli a cokoli. Tím, že neříkáte vaše pocity druhým, kteří vás zranili, ubližujete sobě i jim.

Vy potlačujete radost a jemnost Vnitřního Dítěte a jeho štěstí, což může způsobit až nemoc.

A těm, kdo ubližují, berete příležitost být lepší a růst.

Říkejte si vzájemně i hezké pocity. Vaše radost bude mnohonásobně sdílena tím, komu hezké věci řeknete. Učiníte dalšího člověka nebo více lidí šťastnými. A to je dobré. Moc dobré. To je dobrý skutek. Šíření lásky a dobrých vln pozitivního záření. A tak je to moc dobře.

A jak se ve svém životě umíte radovat a smát vy?

Objevili jste vaše Vnitřní Dítě?