Kristova křížová cesta je vodítkem pro každého z nás. Velikonoce jsou svátky nás všech. Jejich hlavní Duch totiž promlouvám k nám ke všem. I když se často hovoří o církevním svátku. To je velmi zavádějící informace. 

Poselství velikonoc zní pro nás pro všechny. 

 Kolik zastavení, tolik pomocných obrazů, které nám mají napovědět kudy v životě jít.

Nejde o to, si připomenou Hrůzu, ale vyzdvihnout Ctnosti, ve kterých je nutno žít. 

Toť Smysl Jeho Bytí.

Velký Pátek  - Ježíšova Cesta Ctností

Dnes je Velký Pátek. Na připomínku křižování pečou se mazance, do kterých se řeže křížek jako připomenutí dnešní události.

Dle tradic je dnešek naprostým půstem, pro ty, kdo nevydrží je hustá bramborová polévka, ryba, či bramborové těsto ve tvaru „rybek“. Pečou se mazance, rybky z kynutého těsta – uzlíky, kterým se protáhne zobáček a jako oko se dá rozinka.

Nejtišší den v roce. V evangelických rodinách sváteční den zpěvu pašijových písní a modliteb, den bez práce i bez obyčejů, čas pozastavení všeho vnějšího běhu světa, jaký každoročně pociťujeme podobně v den úmrtí nejdražších.

Lidové přívlastky Bolestný, Tichý pátek vyjadřuje smutek, pokání a půst věřících pro památku ukřižování a smrti Ježíše Krista.

Kolik zastavení, tolik Ctností, nad kterými se můžeme zamyslet a hlavně, které bychom měli žít. 

Neboť toto jediným nejvyšším záměrem duchovním našeho žití.

1. zastavení - Ježíš odsouzen / Buď Spravedlivý, soudy nevynášej

Často se sami cítíme odsouzeni naším životem. Nebo lidmi v našem okolí. Sami si "hrajeme" na spravedlnost a vynášíme rozsudky o druhých. Aniž bychom dostatečně soudili hlavně sami sebe. Přesto jsou všechny soudy pozemské k ničemu. Každá Cesta má svůj význam a na konci také svůj přesný Cíl. A tím je vybroušení Ducha jako nejblyštivějšího Diamantu nejvyššího Lesku. Jen nabytí zkušenosti Prožitkem, přináší skutečné Pochopení. A Pochopení, to je to, co nás vede vpřed a co nás osvobozuje od Soudů a našich "spravedlností".

2. zastavení - Ježíš bere na sebe kříž /  Pokora, ať Tě provází na každém kroku - Umíš přijmout svůj osud?

Každý z nás si neseme svůj "kříž". Možná v pudu sebezáchovy snažíme se s ním bojovat, vyhýbat se mu. Tvrdit, že "nám nepatří". Přiměte svůj "kříž = svoje těžkosti života". Přijmutí osudu toť Pokora. Přijmutí v Míru. Pak si lze situaci lépe prohlédnout. Pěkně v klidu. A pochopit. Pokora, to není sklonit hlavu a táhnout svůj kříž. To je přijmout svůj život jaký je a učit se v něm. Učit se z každé události. Prohlížet ji a brát jako možnosti postoupit Výš.  Pokora, ta je v srdci. A vynáší ho do Nebes.

3. zastavení - Ježíš poprvé padá pod křížem / Nevzdávej se svého cíle, i přes možné posměšky tvého okolí.

Nenechte se svádět okolím. Ať už vás bude lákat na cokoli, na bohatství, na senzace, na chtíč mít "všechno". Nenechte se strhnout davem. Nenaslouchejte hlouposti a neporozumění. Nenechte se svést na nepravou cestu. Hledejte pravé hodnoty. Zůstaňte s pokorou ve své střídmosti v uvažování, v žití a v tom, čím a kým se obklopujete. 

4. zastavení - Ježíš potkává svoji matku  / Pamatuj na Domov, na skutečné Lůno Zrození. Tam je pomoc věčná a nekonečná. Když trpíš Ty, trpí i oni.

Zachovej Moudrost v každé své životní Lekci. Buď moudrý, pokorný a rozvážný. Miluj každou svou lekci. Neboť s jejím přijetím, se už žádná podobná nemusí opakovat. Nes Moudrost v Srdci a Pravdu na jazyku.

5. zastavení - Šimon z Cyreny pomáhá nést Ježíši kříž  / Pomáhej. Tam, kde dostahuješ, tam pomož.

Tam, kde slabostí svých blízkých vidíš, a je to ve tvé moci, tvých možnostech a silách, tam prázdně nepřihlížej, ale vždy pomoz tak, jak to Tobě situace Tvoje dovoluje. Někdy je důležité vlastní pohodlí obětovat (s čistým srdcem dát těm, kdo jsou více potřební) těm, kdo jej více potřebují. Toť karmický zákon Příležitosti. 

6. zastavení - Veronika podává Pánu Ježíši roušku / Buď Statečný. Kde Tvé síly a možnosti dosahují, tam pomož 

Veronika zariskovala. Statečnost Srdce Nejvyšších lidských hodnot. Překonala strach. Vystoupila z davu proti ozbrojeným vojákům a Ježíši stírá rouškou pot z obličeje. 

Bojíš-li se ve svém životě vykročit vpřed, vzpomeň si na statečnou Veroniku. A vykroč vpřed, udělej krok do Temna Svých Strachů. Nakonec totiž uvidíš, že strach byl zbytečný. A že tam, kde jsi neviděl Nic, je Cesta. Že tam, kde sis myslel, že je Tma, je nakonec spousta Světla a Příležitostí.

7. zastavení - Ježíš padá podruhé / Přej všem jen to dobré. Ať už jsi kdokoli - bohatý, či chudý, zdravý, či nemocný

Je to stále dokola, už přes dvatisíce let. Lidé se bojí o svoje pozice, postavení, ponížení svého egoistického Já. Nepřejí ostatním, aby je ohrožovali, nedej Bože, aby se díky ostatním projevilo, že nejsou tak silní a významní, jako se tváří. A tak ponižují, shazují, pokrytě šachují s lidskými životy. Pro svou slávu, schopni jsou až k zabití, či újmě na zdraví a žití blízkého člověka, dojít.

Proto opusťte všechny tyto náznaky svého velkého Slabošství. A v Přejícnosti hledejte své nejsilnější postavení v životě. Přejícnost a Láska k Druhým, to je Cesta, která Vás vynese do Nebe.

8. zastavení - Ježíš potkává ženy / Ve svém životě jednej. Pláč nad osudem Tvým, nebo Osudem Druhých nikomu nepomůže.

Spoustu jiných stálo okolo a přihlíželo tomu, co se děje. U osmého zastavení Ježíš potkává plačící ženy. Pláčou, ale svých životů a smýšlení nepomění. 

Častokrát pláčeme nad svým osudem, naříkáme, bědujeme, ale pak osušíme slzy a pokračujeme tou samou Cestou, nad kterou bědujeme. Litujeme také druhých, soudy o nespravedlivém osudu vynášíme, odsuzujeme a určujeme, kdo by jaké právo a jaký život měl správně mít. 

To není Cestou vpřed. 

Jednejte ve svých Životech správně. Neplačte nad Svojí Cestou, nebo Cestou Druhých. Každý kráčíme tou Cestou, která je pro nás nejlepší. Ze všeho berte si ponaučení a slzy neroňte na prázdno. Čiňte a měňte, nelíbí-li se Vám život Váš.  Stát na místě a naříkat, toť není Cestou Vpřed.

9. zastavení - Ježíš padá potřetí /  I když Jsi na konci svých sil, zachovej si Mír ve svém Srdci a ničeho nevzdávej.

Ježíš potřetí poklesl pod tíhou kříže. ...klesl v tichosti do prachu cesty. Již neměl více sil...

I tak se sami někdy cítíme. Ať už jste v jakýchkoli těžkostech, nevzdávejte se. I když padnete na kolena, a jste unavení životem. Naberte sílu a oprašte prach, vstaňte a jděte dál. Vzpomenete - li si, kdo doopravdy Jste, že Vaše Cesta má Smysl a Užitek, vždy najdete sílu jít dál. Mějte Mír a Naději pro lepší zítřky ve Svém Srdci a dokážete nemožné.

10. zastavení - Pán Ježíš zbaven roucha / Neponižuj a nevysmívej se Ostatním, abys sám sebe zajímavým a "velkým" učinil. Toť nepěkná zástěrka tvých vlastních největších slabostí.

... a vojáci vzali roucha jeho (a učinili čtyři díly, každému rytíři díl) a sukni. A řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, jenž praví: "Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los." Tedy žoldnéři tak učinili...

Každý z nás se šatem zahalí. Ať už na těle oděvem. Nebo naše duševní slabosti zahalíme rouškou mlčenlivosti (o slabostech těžko se nám nahlas mluví), zastírání a přetvářek. Však sami používáme rčení :"Připadal jsem si jako nahý." a tím jasně vyjadříme, jak nepříjemně nám bylo. 

Nezbavujte roucha (odhalování slabostí člověka, jak fyzických, tak mentálních) - neponižujte nikoho, abyste sami sebe vyzdvihli. Každý zde nese takové roucho, (tělo, IQ, duševní stav), který je pro něj nejpřínosnější. Ať už je jakékoli. Výsměch, to je známkou vlastního duchovních slabošství, nevyzrálosti. A každý, kdo se vysmívá, měl by být poučen a sám by měl pracovat na svém "vychování" a váze morálních hodnot. 

11. zastavení - Ježíš přibit na kříž / V mírnosti žij a nic neočekávej. Mohl bys být zklamán. Žij tak, aby ses Bohu "líbil". To je správná cesta, na které nenajdeš zklamání. 

A vedli ho až na místo Golgota (Lebka), to jest popravné místo. A byla hodina třetí, když ho ukřižovali. Nápis viny jeho napsán: Král Židovský.

...Ježíš řekl: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."  ...

Posmívali se jemu knížata {biskupové} řkouce: Jiným si pomáhal, pomož sám sobě. Jestliže jsi Kristus, ten Bohem zvolený. Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu. „ Jsi-li ty král ten Židovský, pomož sám sobě.“

 Někdy si představujeme, že naše skutky zasluhují větší uznání. Máme pocit, že jsme nedocenění. A děláme vše pro to, abychom se lidem líbili a zavděčili. To proto, že naše konání je ve snaze zalíbit se lidem. Získat jejich uznání, jejich slávu. A vidět váhu sám sebe a svého žití v jejich Slovech uznání a v jejich poplácání po ramenou. 

To je však sláva pomíjivá a nejistá. Neboť každý z nás tu putuje svou cestou plnou slabostí a pokušení svých slabin... Největšího docenění dojdete, když své konání budete dělat s nejčistším úmyslem zkrátka pro dobro vaše, nebo dobro toho, komu byste mohli pomoci. Aniž byste cokoli očekávali. Obrazně řečeno, žijte tak, abyste se „líbili Bohu.“ To je nejdůležitější. Těžko to vysvětlit. … Konám a nic za to neočekávám. Tak dojdete slávy a vážnosti, kterou hledáte. Ale tato sláva a vážnost, kterou vám lidé nakonec projeví, bude mnohem silnější a hlubší, než ta povrchní. Která chce jen na sebe upoutat pozornost v lesku a bohatství. Ta čistá a přirozený sláva, ta, kdy nic neočekáváte, ta zasahuje do hloubky a je víc, než trvalá. Člověk má mnoho slabin, ten zklame. Ale Domov a Bůh, ten nezklame.

Mnoho lidí se ptá, proč mu tedy Bůh nepomohl, když je tak dobrý? - … a kam by to vedlo? Jedinou možnou cestou odchodu z fyzického života je smrt. To je jediná Brána ven. Co by se změnilo, kdyby Ježíš zůstal? Nepoučitelnost lidská nezná mezí. A je snad strach z autority cestou ke štěstí a oduševnělému životu? …. Strach to není. Jen pochopení. Pochopení zasahuje nejhlouběji a mění trvale. Strach to je jen věc dočasná, než opadne. 

12. zastavení - Ježíš umírá na kříži / Lásku projevuj všem. Bez rozdílu.

...Stály pak u kříže Ježíšova matka a sestra matky jeho, Maria Kleofášova, a Maria Magdaléna. Tedy Ježíš uzřev matku, a učedníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl matce své: Ženo aj, syn tvůj.  (tak se dříve oslovovala Matka. Oslovení "Ženo", bylo nejuctivější oslovení pro matku. Slovo Žena nemá zde význam, jako má dnes.). Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě. Potom vnímaje Ježíš, že již všecko dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, zvolal: "Žízním!"... A podali jemu nádobu plnou octa. Když okusil Ježíš octa, řekl: "Dokonáno jest." Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým: "Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!’ A po těch slovech vydechl naposled...

A opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo.

Dokonáno jest. Poslední dvě slova o sebeobětování k důkazu o reálné inkarnaci a existenci Ducha i dočasného Těla. Důkaz Nejvyšší Lásky Všem. Bez rozdílu.

13. zastavení - Syn na klíně své matky / Věř v Pouze Dobro a ničím nenech se odradit.

Potom prosil Piláta Jozef z Arimatie, aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišel, sňal tělo Ježíšovo. A mrtvé synovo tělo vložili do náručí Matce. 

Ať už se stane cokoli, co nejsi schopen rozumem pochopit a srdce tě bolí. Bolest niternou na sobě prožíváš. Věř v Jediné Dobro. V dobro situace. Ať je jakákoli. Nic se neděje pro docílení konce s bolestí.

Vše je dobré. A to, že tomu zrovna v té chvíli my sami nerozumíme, není známkou toho, že to tak není.

Stále měj na vědomí, že Jsi Duše, která oblékla Tělo. Pomíjivé Tělo. A každá lekce je Ti lekcí Potřebnou.

14. zastavení - Ježíš uložen do hrobu 

Věř Sám v Sebe. Ve svou skutečnou Duchovní Podstatu. Neboť ta je Tvým Pilířem i Tvým Chrámem. Smrtí Tvá Cesta nekončí.

A byla na tom místě, kdež ukřižován byl, zahrada, a v zahradě hrob nový, v němž ještě žádný nebyl pochován.

„Ukřižován, umřel i pohřben jest, třetího dne vstal z mrtvých.“

Odvalený kámen, prázdná pohřební komora, ležící rubáš – přesně tak to uviděl Jan, který přispěchal ke hrobu s Petrem.

„Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.“

Smrt nemá poslední slovo v našem životě.

........................................................................................................................

Shrnutí:

1. Buď Spravedlivý, soudy nevynášej.

2. Pokora, ať Tě provází na každém kroku.

3. Nevzdávej se svého cíle, i přes možné posměšky tvého okolí.

4. Pamatuj na Domov, na skutečné Lůno Zrození. Tam je pomoc věčná a nekonečná.

5. Pomáhej. Tam, kde dosahuješ, tam pomož.

6. Buď Statečný. Kde Tvé síly a možnosti dosahují, tam pomož.

7. Přej všem jen to dobré. Ať už jsi kdokoli - bohatý, či chudý, zdravý, či nemocný.

8. Ve svém životě jednej. Pláč nad osudem Tvým, nebo Osudem Druhých nikomu nepomůže.

9. I když Jsi na konci svých sil, zachovej si Mír ve svém Srdci a ničeho nevzdávej.

10. Neponižuj a nevysmívej se Ostatním, abys sám sebe zajímavým a "velkým" učinil. Toť nepěkná zástěrka tvých vlastních největších slabostí.

11. V mírnosti žij a nic neočekávej. Mohl bys být zklamán. Žij tak, aby ses Bohu "líbil". To je správná cesta, na které nenajdeš zklamání. 

12. Lásku projevuj všem. Bez rozdílu.

13. Věř v Pouze Dobro a ničím nenech se odradit.

14. Věř Sám v Sebe. Ve svou skutečnou Duchovní Podstatu. Neboť ta je Tvým Pilířem i Tvým Chrámem. Smrtí Tvá Cesta nekončí.

V tento den, duše Kristova opustí své tělo na kříži, který ponese na vrchol Golgoty.

V tento den Ježíš přijmul svůj osud a snažil se tak ukázat nám, duším, které jsme přišli žít sem, na tento hmotný Svět, že ať je osud jakýkoli, přišli jsme sem ho naplnit. A také - jaké hodnoty jsou prioritní pro život v těle.

Nejsme tu nadarmo a jeden druhému bychom měli pomáhat. Ať už svými Ctnostmi, tak Neřestmi. Je to koloběh. Dostali jsme tělo, abychom mohli splnit úkol, který jsme si předsevzali.

Nezáleží na tom, kolika slabostem jsme propadli, ale v kolika prozření jsme procitli, kolikrát jsme se poučili, pochopili a kolik zlepšení jsme prožili. Kolik odpuštění sobě a druhým jsme rozdali. Kolik pochopení jsme měli s těmi, kdo nám nerozuměli. Stejně tak, jako On.

My duše, sem přicházíme s různými úkoly. Inkarnujeme se, tedy narodíme se do hmotného těla a zkoušíme, kolik dovedností jsme už získali a snažíme se naučit další nové ctnosti.

Dle toho co už všechno umíme, dostáváme a přijímáme i další své výzvy. Tak jistě chápete, jak vysoká je duše Krista, když dostal a přijal roli „Spasitele“, kterou sem přišel prožít.

Duše Krista, dám-li jeho Duši jméno, je velmi vysokých vibrací. Je plna zlaté záře, čistoty a lásky a je tak připravena přijímat velké výzvy, neboť Její postavení je Vysoko.

Jeho Výzva byla prožít mnoho bolesti, lásky, utrpení, ponižování a zradu od těch nejbližších. Nakonec výsměch od hloupých a neznalých a Smrt na kříži, který si sám odnese jako břímě. Nesení břímě bylo další z jeho Výzev.

V těle kříže a jeho váze jakoby nesl tíhu všech, kdo se ho ve své neznalosti chtěli zbavit. Svou rolí spasitele v každém kroku ukazoval, co je pro pozemský život důležité.

Byla to velmi těžká zkouška. Byla to zkouška odvahy, lásky, odpuštění, soucítění a pochopení nejvyššího stupně. Ani jednu chvilku nebyl sám. Neboť Andělé sledovali, přáli mu, šli s ním a vedle něj, aby mu byli nápomocni na jeho Cestě, zkoušce Ctností.

Jeho život byl pomocí pro nás, malou nápovědou, "taháčkem" pro naše zkoušky.

Při každé z těchto Výzev je třeba zůstat neposkvrněn – neposkvrněn bolestí z ublížení, nenávistí, závistí, pocitem křivdy, protože všechny tyto emoce nám brání v růstu Duše. Poskvrní Záři Duše jako Stín, jako „špína“.

Výzva pro Duši Krista tedy zní: „Odejít neposkvrněn.“

To není jednoduché. Tedy chápejte Velikost Jeho Duše, která svou zkoušku přišla prožít právě sem. Na Zemi. Proto, abychom i my ostatní duše pochopili, že jediným Cílem hmotného Bytí je Návrat Domů, Láska a Světlo.

My ho nazýváme Synem Božím, ale pravdou je, že všichni jsme „děti boží“. Nikdo z nás není víc ani míň. Jen je někdo dál, umí víc a někdo zatím umí méně.

Ježíš nás nespasil tak, že teď už se nám němůže nic stát. Kdyby spasení znamenalo, že se za nás obětoval, aby sejmul naše tíže, žili bychom jinak a byli bychom jiní. I tento Svět by asi vypadal jinak… Není důvodu, aby nás za nás spasil někdo jiný. To by postrádalo smysl Daru Života. Cesty našeho zdokonalení… Jeho tzv. spasení spočívá v tom, co nám se přišel ukázat. Od ctností, které svým příkladem uvedl, na slabiny, které nás upozornil, až po názorný příklad toho, že smrt je jen návrat Domů. Přišel nám ukázat, že Spasit se může každý Sám. Svými Ctnostmi. Ve kterých žil i on Sám.

Obětoval se za nás za všechny svým osudem, aby nám ukázal, jak je správné žit a že Víra v Domov je Vírou skutečnou a Pevnou.

A kam se kvalita životů od té doby posunula?

Zatím jsme ukázali, že neumíme Žít v Jednotě, a že zatím neoplýváme mnoha Ctnostmi, jako pravdomluvností, připouštění našich slabin, láskou bez podmínek, pochopením, že můžeme být slabší a že věci, kterým nerozumíme, mohou existovat i bez toho, že si na ně sáhneme, či že je vidíme anebo už jsme je mozkem pochopili.

Že Smrtí náš vlastní život nekončí, což nám ukázal i v posledním Kroku Jeho Cesty a to bylo Vzkříšení.

Zde se vrátil, aby vysvětlil, že Smrt je jen přechod, návrat Domů, ukončení Jedné Etapy. Ale není Konec.

Jeho Výzva byla velmi těžká. Skláním se před ním. Je to to nejvíc, co můžu ve své prostotě zatím udělat. Projevit nejvyšší uznání.

Přišel nám říci, připomenout, že NEJSME tělo a že naše těžkosti vychází zejména z toho, že si myslíme, že jsme.

Přišel nám ukázat možné Ctnosti – lásku, pochopení, zdraví, pokoru, odpouštění, pravdomluvnost, otevřenost, víru ve Vyšší Cíle, v Boha, v Návrat Domů.

Nehledejte nikde Pána, ani nikoho jiného, kdo bude jednat za vás, jednejte sami za Sebe. Máte k tomu všechny předpoklady a možnosti – řeč, sluch, ústa a mluvu, tělo… Není třeba ukazovat na druhé „to on“, ukažte na sebe, až vám bude nejhůře, a řekněte „to Já“. To já jsem dovolil… To já jsem učinil…

Jsme teprve na začátku. V našich hmotných životech se učíme zatím jen to nejzákladnější. Nejčastější úkoly tu bývají naučit se Odpouštět, pomáhat slabším, nekastovat, Mluvit Pravdu, pochopit vyvážené žití v Hmotných Statcích (peníze, majetky, zaměřování na velkolepou krásu Těla), milovat bez podmínek a Cudnost.

Cudnost netkví v absenci sexu. V zakrývání těla od hlavy až po patu.

Cudnost tkví v pochopení čisté Krásy lidského Těla. Jeho ozdobení v radosti. Cudnost nesouvisí se zapíráním či tajnůstkařením o pohlavním styku…  Není ani o sexu z lásky nebo o pudech a chtíčích – nevyváženost 1. a 2. čakry . (to je na delší vysvětlování)

Cudnost je O milování (pohl.styku) z lásky, o decentím elegantním oděvu, který dá krásu a radost lidskému tělu.

Cudnost je o Lásce z Lásky, nikoli pro peníze, nebo výhody. Kdo je cudný, není pudově vyzývavý, nýbrž pro druhé něčím zajímavým přitažlivý. Je to člověk, který přitáhne pozornost pro jeho Čistotu. Nikoli pro jeho vyzývavost, za kterou skrývá třeba i mnoho slabostí, či nenaplněných chtíčů.

Cesta Ctností je velmi nelehká, přímo trnitá. Tak, jako Ježíši dali Korunu z Trnů na hlavu. Tak tolik trnů mají Neřesti, než je opustíme, popícháme se o jejich trny, abychom si pamatovali, že se Jich máme vyvarovat a dát přednost Ctnosti.

Kolika ctnostmi, oplýváte Vy? Zamyslete se právě teď. I to je Výzva.

Dnes, na Velký Pátek, skloňme hlavu před Velikostí Kristových Zkoušek. Toho, že i v tom, že jsme mu ublížili, jsme mu pomohli dojít naplnění Jeho cesty Ctností.

Děkujeme Ti, že dodnes záříš pro mnohé z nás jako Světlo v našich srdcích. Jako vzor všech Ctností.

Odpusť nám, že jsme ti nechali ublížit a děkujeme Ti za všechny Ctnosti, kterými jsi nás za svého života obohatil.

Bůh s Tebou i s námi se všemi.

TĚLO JE JEN PROSTŘEDEK, JAK SPLNIT NĚJAKÝ ÚKOL.

A život to je vlastně cesta, kterou jsme si pro sebe sami vybrali, abychom se něco naučili a posunuli se dál ve SVÉ cestě.

Že Tělo nejsme my. Že Tělo, každá buňka, rezonuje s tím, co vychází přímo z nás. Že když věříme, že JSME tělo, nejdeme po cestě, kterou jsme si vybrali, tak cítíme bolesti a nemoci.

Ale pokud jsme v souladu je tam radost a lehkost z toho, že jdeme správným směrem.

Ω

Přátelé, duchovní svět je tolik rozměrný, že my máme Anděly za jedny z nejvyšších, ale věřte, hloubka duchovních světů je tak rozsáhlá, že jediné co mohu říci – Anděl – to není konec vývoje, to je teprve začátek. Tam, kde jsou Andělé, tam začíná Brána do Vysokých Duchovních Dimenzí.

Každá duše je schopna přijímat jen takové výzvy, které je schopna nést. Takže můžete sami posoudit, jakou výši máte už Vy, dle toho, jaké těžkosti např. s porovnáním Duše Krista, nesete.